Některé čaje jsou obzvláště vhodné pro zvláštní příležitosti, jako jsou například narozeniny. Řeč je samozřejmě o archivním pu erhu. S přípravou čaje jsme počkali až do zavírací doby, neboť s jeho stářím by nás čchi mohlo snadno přepadnout ze zálohy.
Jedná se o vyzrálý čaj pu erh Jingku 1970 s lehce nasládlou vůní listu, který je tmavšího drobnějšího rázu s lehce delším řapíkem a drsnější texturou s patrným ochmýřením. Při ochutnání prvního nálevu se zúčastněným ihned vybavuje klima sklepa a vůně bramborových slupek a vlhké omítky. Poněkud minerálnější textura na jazyku postupně přechází do dlouhotrvající sladkosti, která svou lehkou štiplavostí vzadu na jazyku evokuje hořkou čokoládu.
Co je ovšem fenomenální, je vůně, která ulpívá v prázdných miskách a slévátku. Připomíná sladce medové až sirupové tóny, případně sladké žloutkové pečivo. Chuť i vůně v průběhu několikrát změní charakter. V dalších nálevech se objevují poněkud zapomenuté až lehce přesušené vlašské ořechy, ve vůni náznakově hobliny ovocných dřev. Poté, co jsme čaj prolili značným množstvím vody se příjemně vyhladil a zesládnul. Jeho barva se změnila z temně hnědé až povidlové na tmavě jantarovou a čaj silně chutnal i voněl po horkém zpěněném mléce.
Tento veselý večírek skončil přibližně ve dvě ráno. Čaj nás zabavil, pobavil, potrápil naše technické znalosti a poté tak nějak příjemně připravil ke spánku.
